Patří dřevěné tahací hračky do minulosti?

Nepopiratelným faktem je, že módě nepodléhá jen oblečení, ale prakticky vše, od literatury přes muziku až po hračky. Jen si vzpomeňte, s čím jste si hráli vy, když jste byli malí, zeptejte se svých rodičů, s čím si hráli oni. No a podívejte se, s čím si hraje vaše dítě. Rozdíly jsou velké.

 

Možná by se zdálo, že některé druhy hraček budou nesmrtelné a provázely dětstvím naše rodiče, nás a naše děti. Jistě, u některých to platí. Věc je v podstatě stejná, jen se změnila forma. Příkladem může být třeba panenka.

 

drhracka1

 

Jiné, u kterých by se zdálo, že tento trend budou následovat, zmizely v propadlišti dějin. Jednou z nich jsou i dřevěné tahací hračky. Ty byly tak ikonické, že se dokonce dostaly do lidových rčení. Všichni přece víme, co znamená, když se řekne, že „tehdy za sebou ještě tahal kačera“.

 

Můžeme se ptát, proč zmizely z povrchu zemského. Ale zmizely skutečně? Ne, jen se staly podstatně méně dostupnými. Nesmíme zapomenout, že trh s hračkami se, podobně jako se vším ostatními, řídí zákony nabídky a poptávky. A když o tento typ zboží není mezi zákazníky zájem, pak jej prodejce nebude vyrábět.

 

drhracka2

 

Proč se ale staly neoblíbenými? Prostě se změnila doba, a hlavně máme vynálezy, které dříve neexistovaly. Dejte před jakékoliv dítě klasický dřevěný vozík či toho příslovečného kačera, a vedle toho třeba nový model autíčka se spoustou svítících diod a množstvím rozličných zvuků. Kterou si asi naše děťátko vybere?

 

Faktem je, že dříve si s tím děti hrály především proto, že nic jiného dostupného nebylo. Většina lidí navíc tehdy byla poměrně zručná, a tak je svým dětem dokázali vyrobit sami. Nestály tedy žádné peníze a byly tedy dostupné i pro chudé děti.

 

Dnes je však jejich cena tak vysoká, tedy alespoň u těch kvalitních produktů, že se je pomalu nevyplatí kupovat. A tak nám nezbývá než se s tím smířit. Koneckonců, vždy může být hůř.