Zvíře doma

Myslím si, že opravdu každé dítě na světě má rádo zvířata. Nebo vy znáte nějaké dítě, které nemá rádo zvířata? Já tedy ne, i když ale můj syn má rád zvířata, ale tak trošku jinak, podle svého. Můj syn totiž chce, aby zvířata před ním běhala. Protože syn má z toho radost. Já vím, že to není žádná omluva, ale můj syn je autista. A proto je takový hodně divoký. Syn třeba naši kočku vidí, jak si pěkně odpočívá a leží na gauči, tak ihned ji musím nějak pošťuchovat, nějak ji otravovat, jenom aby utíkala a běhala. A samozřejmě, že kočkám a ostatním zvířatům se to samozřejmě vždycky nelíbí.

Takže můj už byl tolikrát poškrábaný od kočky, že jsem si říkala, že už to není možné. A všelijaké domluvy anebo proslovy na syna vůbec nemají žádnou váhu a žádný efekt. A tak jsem si řekla, že budu muset rezignovat. Naštěstí se to ale vyřešilo tak, že naše kočka se od nás odstěhovala sama od sebe, a to k babičce. Babička má totiž už jednu starší kočku, která tu naší malou nemohla snést, ale naštěstí ty dvě kočky už k sobě našli cestu a naše kotě je stále u babičky.

Občas přes den přijde, když je syn ve školce. Ale jakmile naše kočka ucítí našeho syna nebo ho jenom tak uvidí, tak se ihned pakuje a utíká pryč. Je mi to líto, ale já totiž obecně mám ráda zvířata hodně. Máme doma taky malého králíka, kterého ale naštěstí syn moc nezajímá, takže je králík v bezpečí. Já bych si domů ještě přála malého pejska, protože jako dítě jsem měla doma psa vždycky. A je mi líto, že si nemohu pořídit i pejska nyní. Sice tedy teoreticky mohu, peníze máma dost místa doma taky, ale mám spíše strach o psa. Myslím si, že by mu syn nedal ani chvilku pokoj, tak by mi psa bylo líto. Nebo by syn se třeba zklidnil. Pes je přeci něco jiného než kočka, tak bych uviděla, jaký ten vztah bude. Ale jen doufám, že se syn jednoho dne zklidní úplně a bude brát kočky a další zvířátka na milost. A vy doma máte nějaké milé zvířátko nebo jste doma sami?